Jaké jsou požadavky profesionálů - fotografů na techniku? Jak jim vycházejí vstříc konstruktéři? - a jak vycházejí fotografové vstříc naopak vývojovým konstruktérům? O pracovních postupech v současné technice, o předsudcích vůči ní a také o tom, že technickému trendu nelze poroučet z pozice zastaralé techniky, postupů…

Že určitý druh techniky nelze představit formou stánku na výstavě, to bylo jasné společnosti Profifoto již při loňské Interkameře; a stejně tak uvažovala i letos, když obdržela pozvánku k účasti na své expozici v rámci výstavy „Digitální Interkamera 2002“. Nelze pominout zároveň skutečnost, že tento druh výstav pomalu, ale jistě, sklouzává k amatérské kategorii - a profesionál? Ten na těchto výstavách spíše získává chmurný dojem, že o jeho odbornou práci se přetahují výletníci a rekreanti s kompaktními fotoaparáty, kteří si jen na chvilku k „práci“ odskočili se svými přístroji zpod slunečníku písečné pláže. Tomuto neutěšenému stavu nepomáhají ani slovutní redaktoři a novináři a jejich zanícené přednášky - spíše naopak. Leč zanechme zbytečných nářků!

Téma workshopu: Sinar zasáhl v digitální fotografii celou šíři fotografických žánrů
Přístroje na velký formát, to je tradice značky Sinar. Zde si obvykle představíme přesnou technickou fotografii - studiové prostředí, reprodukce, snímky architektury, krajiny … Jenže dnes tato představa dnes není úplná! Trendem současnosti je univerzálnost - schopnost techniky se přizpůsobit mnohem širšímu žánru než doposud. Platí to zejména o digitálních kazetách Sinarback, které jsou dnes jádrem vývojového a výrobního programu. Nejde tedy „jen“ o technickou fotografii, ale také o využití v oblasti modelingové, a tedy pohybové, kdy např. pracujeme v terénu - obecně - v obtížných podmínkách - a to s některým ze středoformátových fotoaparátů. Této šíři využití digitálních kazet Sinarback byla proto podřízena organizace celého workshopu. Zásadní myšlenka by se dala vyjádřit mottem: Nedodáváme digitální kazety, dodáváme technologický systém.

Fotoaparát na střední formát - digitálně: ve studiu, v terénu
Úvodní téma tvořilo dopolední část workshopu a bylo rozděleno na část teoretickou a část praktickou. Cílem teorie bylo alespoň naznačit, na jakých technických kritériích závisí kvalita digitálního snímku. Kdo sleduje technické trendy, jistě souhlasí s postřehem, že v obchodní argumentaci se až nezdravě zdůrazňuje pojem počet bodů na čipu, často se tento technický údaj o vstupních parametrech neodborně zaměňuje s počtem bodů na palec a tedy kritériem určeným pro tiskový výstup. Na obrazových ukázkách bylo tedy názorně předvedeno, že pro výběr digitální kazety je důležitější ptát se, jaká je náročnost snímané scény (odlesky, struktura látky, nárok na expoziční rozsah …), než se nechat ovlivňovat zamýšleným výsledným tiskovým výstupem.
V části praktické byla předvedena digitální kazeta Sinarback 44 HR ve spojení s fotoaparátem Mamiya 645 (jednou z mnoha možností různých konfigurací). První na programu byl způsob studiového připojení, a tedy kdy fotoaparát byl připojen dlouhým kabelem přímo k počítači, předvedena byla kalibrace barev, orientace v zachycených snímcích. Práce v tomto režimu připomínala běžnou práci fotografa zvyklého na film, kdy měří expozici systémem TTL - zde však již mnohem přesněji, protože vše provádí již na zkušebním snímku a stejně tak se zabývá zjišťováním rozsahu jasů pomocí virtuální sondy.
Podobný způsob práce provázel i připojení prostřednictvím akumulátorového snímacího modulu, soupravy Cyber, jehož jednoznačnou výhodou je značná kapacita připojeného zdroje, nezávislého na síti, vynikající možnost kontroly snímků po stránce ostrosti a expozice a možnost uložení obrovského počtu snímků do vestavěného hard disku (800 až 2000).
Zajímavou ukázkou byl ještě další, jiný druh připojení digitální kazety. I prostřednictvím fotoaparátu na střední formát, jak bylo předvedeno, je možno provádět tzv. postupnou separaci barev, kdy při snímání klidných předloh vytvoříme dokonalý, barevně neinterpolovaný snímek - a nejen to! Pomocí mikroskenovací funkce výsledné rozlišení zečtyřnásobíme.

Přesná práce ve studiu - digitální fotografie prostřednictvím optické lavice
Systémové propojení digitální kazety Sinarback s jemnou mechanikou ovladatelnou mikrometrickými posuvy, doplněno velmi přesnou optikou a ovládacím softwarem, to je parketa, které přijde na chuť odborník zaměřený na fotografii technickou, reprodukční. A nejen on! … - důkazem je skutečnost, že drtivá většina zájemců workshopu se přihlásila i na tuto odpolední část.
Práce s velkým formátem, to je zejména precizní nastavení velkoformátové kamery z hlediska náklonů a vysouvání standard, kontrola obrazu na matnici z hlediska celku a také z hlediska obrazových detailů pod lupou. Spojení velký formát a digitální kazeta činí celý proces ještě názornější. Přepnutý ovládací software digitální kazety Sinarback do režimu práce s optickou lavicí umožňuje rovněž přesnou práci s video-hledáčkem, ostření na šikmé prostorové roviny dle Scheimpflugovy podmínky. A k tomu kalibrace barev nejen na šedou plochu, ale prostřednictvím všech barevných pigmentů kontrolní tabulky Macbeth.

Workshop pohledem lektora
Organizátor setkání, společnost Profifoto, měl zpočátku obavu, zda workshop bude dostatečně „záživný“. Vždyť ve svém celku se jednalo o čtyřhodinovou Odysseu - digitální kazeta Sinarback na mnoho způsobů! Přesto se přihlásilo více než sto dvacet zájemců, kteří využili této příležitosti a workshop v jednom ze dvou dnů navštívili - a to většinou obě jeho části. Proto bylo nezbytné ozvučení, datový projektor. Program pak společně vyplnili - Daniel Denzinger, zástupce švýcarské firmy Sinar - a autor tohoto článku.
Z mého pohledu bylo zajímavé složení účastníků, jejich dotazy, témata, která návštěvníky zajímala. Obecně řečeno - téměř všichni jsme si přišli pro inspiraci: pro práci, nápady. A je to často technika, způsob práce, které již samy o sobě mohou být a také jsou nositeli takové inspirace. Vždyť - celý pracovní postup je jako na dlani. Kde jsou ty časy, kdy fotograf byl závislý na výrobci filmové suroviny, laboratoři, grafické dílně, litografovi … Nikdy jindy nebylo možné mít takovýmto způsobem vše pod kontrolou - snad s výjimkou historických počátků fotografie. A snad nikdy jindy takové možnosti nesváděly k povrchnosti, snaze některý krok ošidit!
A ještě něco - je zajímavé, jak určité procento fotografů vyhledává ujištění, že jejich dosavadní způsob práce nevyžaduje změnu. Slyšel jsem o jednom workshopu kdesi mimo Prahu, kde se sešli lidé, kteří jeden druhého přesvědčovali, že není nutno vstupovat do profesionálního digitálního světa: ano, Sinar znamená kvalitu, ale u nás na tyto přístroje není práce, nikdo takovou práci nezaplatí. Zvláštní - sejít se, diskutovat a přesvědčovat se, že kvalitativní pokrok není třeba.
Jak se takoví „zastánci konzervatizmu“ poznají? I zde, na našem workshopu, bylo možno tento typ odborníků vystopovat. Kladou často zástupné otázky - že není vyřešena otázka ohniska objektivů pro digitální fotografii (samozřejmě - že ano - a je to jen jejich papouškování řadu let staré argumentace), nebo že digitální fotografie zdaleka nedosahuje takové kvality, jako klasická chemická (nejen, že dosahuje, ale mnohonásobně ji předčí - věrností barev, rozlišovacími schopnostmi … - jenže, to se nemůže porovnávat s amatérskými digitálními přístroji!).
Fotograf bývá někdy příliš uzavřen sám do sebe. Nedává nahlédnout pod pokličku svých alchymistických zkušeností - on je tím nezastupitelným kouzelníkem, bez kterého se nic neobejde. Ale opět jenže! - fotografie je přeci postup založený na technice. Vždy tomu tak bylo, je a bude. Četl jsem jednou rozhovor s jedním slovutným fotografem, který je zaměřen na fotografii top modelek. Z jeho rozhovoru vyzařovalo, že ne technika, ale ON! … - on je tím, kdo tvoří. V duchu jsem s ním polemizoval právě z ohledu techniky a jejího využití. A napadlo mě zároveň - co by si asi pomyslela některá top modelka, kterou občas fotografuje, kdyby četla tento rozhovor a poslouchala naši fiktivní diskusi? Asi by řekla: „Kde by oba chytří pánové byli, co by si asi počali, kdyby před objektivem nebyly moje perfektní nohy a moje postava?!“
Jenže - my jsme jen fotografové, se svými nástroji, technikou, tím, co umíme, co ovládáme. Ale schválně - do které skupiny fotografů byste se zařadili vy?