Na snímku vidíme noviny Zlatá Praha (1899) položené na rovné podložce. Znamená to, že rovina novinového papíru je u fotoaparátu s pevnými standartami téměř kolmá k rovině ostrosti. I kdybychom použili při fotografování zcela zacloněného objektivu, nemůže se nám podařit pomocí maximální hloubky ostrosti proostřit celý prostor, nehledě k tomu, že při vysokých clonových číslech klesá kvalita kresby objektivu.






Nakloníme-li jednu ze standart velkoformátové kamery tak, aby se rovina plochy filmu (čipu), rovina přední standarty kolmá na osu objektivu a rovina fotografovaných novin protnuly v jednom bodě, dojde k tomu, že se nám rovina ostrosti původně rovnoběžná s filmem nakloní směrem dopředu a noviny se nám zobrazí ostré v celé ploše bez jakéhokoli zaclonění objektivu.

Říká se tomu ostření dle Scheimpflugova pravidla. Kamery Sinar využívají patantovaných nástrojů k přesnému a rychlému nastavení správného úhlu obou standart.

Při fotografování s pevnými standartami nám přibyly další problémy. Vzdálenější půllitr je už zcela neostrý a ač oba stojí rovně, na obrázku se zřetelně kácí do stran. S prvním problémem se vypořádáme podobně, jako v předcházejícím případě, ale místo horizontálního naklánění roviny ostrosti budeme jí otáčet vertikálně (jako byste otočili aparát na bok). Kombinací těchto dvou postupů můžeme vyostřit rovinu nakloněnou v obou směrech. Nesmíme však zapomenout, že se nám budou předměty rozostřovat směrem od této zvolené roviny (na snímku louky proostřené po trávě budeme mít neostré vršky stromů).


Perspektivní zkreslení (kácení do stran) odstraníme u velkoformátové kamery pohodlně nastavením standart tak, aby byly rovnoběžné s půllitry. Stejného nadhledu dosáhneme posunutím jedné ze standart nahoru nebo dolů. Je to nejznámější princip optické lavice a říká se mu "šiftování". Pro některé kompaktní přístroje (zrcadlovky pro kinofilm či svitkový film) se vyrábějí tzv. Shift objektivy, používající stejný efekt možností posouváním optické soustavy kolmo k ose objektivu.